Diego Maradona – život a hra kontroverzního génia

Diego Armando Maradona (1960–2020) byl argentinským fotbalistou, který se vyznačoval geniální technikou s míčem a chladnokrevným zakončením, zejména levou nohou. Díky svému malému vzrůstu, měl nízké těžiště, a proto byl vynikající ve hře jeden na jednoho a ve sprintu, ale mizerným hlavičkářem. Byl také velice konstruktivním a nesobeckým typem útočníka a pro své spoluhráče přihrávkami připravil spoustu gólů. Byl velice komplikovanou osobností, což se projevilo zejména v jeho osobním životě.

Maradona. Fenomén a legenda

V osmdesátých letech sice neexistoval internet ani mobilní telefony, za to byl u každého bloku domů travnatý plácek, na kterém se téměř neustále hrál fotbal. Náš blok nebyl výjimkou a já, jako kluk, jsem se taky honil za „kulatým nesmyslem“ s představou, že jsem jeden z nejlepších fotbalistů na světě. 

O tom, jestli je nejlepší Maradona, Van Basten, Lineker, Platini nebo Vialli jsme občas vedli tak vášnivé diskuse, až z toho vznikla rvačka. Jedno je však jisté. Tihle hráči zůstanou pro nás navždy fotbalovými legendami, stejně jako Pelé nebo Masopust pro naše otce a Ronaldo nebo Messi, pro naše syny.

Těžké dětství

Maradona vyrůstal v chudinském slumu Buenos Aires spolu se svojí matkou Dalmou, otcem Diegem a mladšími bratry Raulem a Hugem. Jeho bratři se později také stali profesionálními fotbalisty, ale zdaleka nedosahovali Diegovy slávy.

Maradonův talent neušel pozornosti mládežnickým trenérům klubu Argentinos Juniors, ve kterém podepsal svoji první smlouvu a v šestnácti letech také poprvé skóroval za mužský A-tým.

Mladá hvězda na obzoru

V roce 1979 slaví první velký úspěch, a to s Argentinskou reprezentací do 20 let, s níž získává titul mistrů světa. Následně v roce 1981 přestupuje do slavného celku Boca Juniors z Buenos Aires. Ve stejnou chvíli měl nabídku také od konkurenčního River Plate, ale na základě doporučení rodiny a svého vlastního úsudku, zvolil první variantu. Roli hrál zejména fakt, že Boce fandí z velké většiny chudí občané Buenos Aires, kdežto River plate, vyšší vrstva obyvatel hlavního města Argentiny. 

Po necelých dvou letech, kdy je jasné, že svou kvalitou přerostl Jihoamerický kontinent, odchází do Evropy, a to rovnou do slavné FC Barcelony. Jednalo se tehdy o nejdražší přestup ve fotbalové historii. Zprvu se Maradonovi příliš nedařilo, ale po příchodu trenéra Césara Menottiho šli jeho výkony strmě nahoru. Výsledkem byl zisk Španělského poháru, Španělského ligového poháru a Španělského superpoháru v roce 1983. 

Barceloně se však nepodařilo získat v konkurenci Baskických rivalů Athletic Bilbao a Real Sociedad vysněný Španělský titul. V roce 1984 navíc ve finále Španělského poháru Maradona nevydržel neustálé provokace a ostré zákroky hráčů Athleticu a vyvolal hromadnou potyčku. Poté se ho Barcelona rozhodla prodat.

Miláček Neapole

Ještě v roce 1984 Diego přestoupil do fotbalového klubu SSC Neapol, který se stal postupně jeho srdeční záležitostí. Už při prvním setkání ho na stadionu čekalo 70 000 Neapolitánů na přivítanou, a i když se SSC nemohl rovnat severněji položeným gigantům, jako byly Juventus Turín nebo AC Milán, posilování kádru budilo u fanoušků naděje. 

V první sezóně ještě tým skončil osmý, ale ve druhé, po příchodu trenéra Bianchiho a útočníka Carecy, se už umístil na třetím místě. V sezóně 1986/1987 se začíná zlatá éra klubu s Maradonou v sestavě. Ten je čerstvým mistrem světa se „svojí“ Argentinou a pohodu si přenese i do klubu. Neapol se stává Mistrem ligy a navíc získává tzv. double, díky zisku Italského poháru.

Ve dvou následujících sezonách se tým z Jihu Itálie musel sklonit před Milánskými giganty AC a Interem a vždy skončil druhý. V roce 1989 si to však vynahradil mírou vrchovatou, a to ziskem Poháru UEFA. Na cestě za trofejí porazili Maradona a spol. mj. Konkurenty z Juventusu Turín. 

Následující sezona byla v podání SSC Neapol opět mistrovská, okořeněná navíc ziskem Italského superpoháru. Poslední dvě sezóny v Neapoli byl částečně brán jako „mentor“ mladších hráčů sestavy a zejména G. F. Zoly, z něhož se následně stala fotbalová superstar.

Na podzim 1991, však byl pozitivně testován na drogy a dostal patnáctiměsíční distanc od fotbalu. V době nuceného odpočinku přestoupil do Španělského klubu FC Sevilla. Zde však odehrál pouze necelou jednu sezonu, než měl opětovné problémy s drogami a také díky zdravotním problémům začínalo být jasné, že jeho hráčská kariéra se blíží ke konci.

Přes krátkou zastávku v prvoligovém Argentinském Newell’s old boys se vrátil do svého prvního slavného působiště Boca Juniors. Zde však během tří let odehrál necelých třicet utkání, než pověsil v roce 1997 kopačky definitivně na hřebík

Reprezentant tělem i duší

Diego Maradona se vždy hrdě hlásil k národnímu znaku na dresu a nikdy neodmítl reprezentovat svou zemi.

• Celkem čtyřikrát se zúčastnil Mistrovství světa (1982, 1986, 1990, 1994) a třikrát Mistrovství Ameriky (1979, 1987, 1989).
• V roce 1986 také získal s týmem zlatou medaili po finálovém vítězství nad Německem 3:2.
• O čtyři roky později se stejní soupeři ve finále střetli znovu, ale tentokrát zvítězilo Německo nad Argentinou 1:0 a Maradona bral stříbrnou medaili.
• Poslední zápas za reprezentaci odehrál Diego v roce 1994 na MS v USA proti Nigérii. Poté mu byl oznámen pozitivní nález na drogy a z turnaje byl diskvalifikován.

Po ukončení hráčské kariéry a alespoň částečném uklidnění osobního života se Diego Maradona pokusil o trénování fotbalových mužstev. Přes minimální zkušenosti byl Argentinskou fotbalovou asociací nominován jako trenér národního týmu v roce 2008 a působil v této funkci dva roky, až do porážky ve čtvrtfinále MS 2010 v JAR s Německem.

Nadále již u reprezentace nepokračoval i přes obrovskou podporu fanoušků. Od tédoby se věnoval trénování i nadále, až téměř do své smrti, ale pouze u provinčních týmů. Je otázkou, nakolik byl trenérem a na kolik pouze atrakcí pro soupeřovi hráče a fanoušky, ale vidět tuto legendu na vlastní oči bylo jistě lákadlem pro mnoho lidí.

Boží ruka a gól století

Oba tyto příměry se týkají jediného zápasu, a to sice čtvrtfinále MS 1986 v Mexiku, mezi Argentinou a Anglií. V 52. minutě se Maradona rozeběhl k bráně soupeře, balón nadzvedl anglický obránce, a došlo ke vzdušnému souboji mezi Maradonou a anglickým brankářem Peterem Shiltonem.

Bylo jasné, že malý útočník nemůže v nerovném souboji s vytáhlým gólmanem uspět, míč však skončil v síti. Asi všichni na stadionu, včetně hráčů obou týmů, viděli, že Maradona pomohl míči do sítě rukou, pouze Tuniský sudí nikoliv a branku uznal! 

Angličané nechápali, jak mohl být gól uznán, a po zápase cítili obrovskou křivdu. Sám Maradona na otázku zda hrál rukou odpověděl: „Pokud to byla ruka, tak jedině boží ruka.“ Od té doby se také Maradonovi začalo říkat „Boží ruka.“

Ten po dlouhou dobu popíral, že by skutečně rukou vědomě zahrál, ale ve své autobiografii z roku 2002 napsal, že: „Teď říkám, co jsem tehdy nemohl. Nebyla to boží ruka, byla to Diegova ruka! Bylo to jako bych Angličany okrádal.“ V roce 2008 se navíc oficiálně omluvil a řekl, že kdyby šel vrátit čas, nikdy by to neudělal. 

Jen pár minut po neprávem uznaném gólu „boží rukou“, nastal naopak zcela jiný okamžik. Maradona ještě na vlastní obranné polovině hřiště převzal míč a okamžitě si to sprintem namířil k soupeřově brance.

Během svého útoku obešel celkem šest soupeřových hráčů, včetně brankáře, kteří se ho snažili zastavit, leč marně, a nezadržitelně skóroval. Angličané nechápavě koukali jeden na druhého a Argentinci vybuchli v obrovskou, nyní již ničím nezkalenou, radost. 

Od té doby, když se řekne „fotbalová paráda“, nemálo fanoušků si vzpomene právě na tuto fenomenální akci, která byla o mnoho let později vyhlášena „Nejkrásnějším gólem 20. století“ nebo také „Fotbalovou akcí století.“ 

Diego Jekyll a Maradona Hyde

Jak, už to tak u známých a talentovaných osobností bývá, často mívají dvojí tvář. Stejně tak to bylo u Diega Maradony. Na jedné straně geniální fotbalista milující sport a rozdávající radost milionům fanoušků po celém světě. Na straně druhé muž, jenž byl těžce závislý na kokainu a alkoholu. 

Jeho osobní problémy se datují zejména od působení v SSC Neapol. Bývalý prezident Neapole Corrado Ferlaino dokonce prozradil, že častokrát musel někdo jiný načůrat do ampulky pro antidopingový test, aby Diego mohl hrát.

Dobře známá také byla Maradonova vášeň pro hazard a jeho styky s šéfy italské zločinecké organizace Camorra, která ho zásobovala drogami. V Neapolském podsvětí se Maradonovi říkalo „Boží ruka“ nebo „Zlaté dítě.“ 

Velice známé jsou také jeho problémy s novináři, kdy například před MS v roce 1994 po nich střílel vzduchovkou nebo v roce 2010, již jako trenér národního týmu Argentiny, přejel nohu novináře autem a ještě mu sprostě vynadal.

Prakticky od konce hráčské kariéry neustále bojoval se závislostí na drogách a alkoholu, s většími či menšími úspěchy, nikdy se však těchto problémů nezbavil. Trpěl nadváhou a problémy se srdcem, což musel řešit operacemi. Byl otcem osmi dětí, které měl během svého života s osmi ženami.

Adiós Maestro

25. listopadu 2020, ve věku 60 let, se Diego Armando Maradona odebral do fotbalového nebe.

Je zajímavé, že se tak stalo přesně po 15 letech od smrti jiného geniálního fotbalisty, známého svým zhýralým životním stylem, George Besta. Argentinský prezident na Maradonovu počest vyhlásil třídenní smutek a prezident Neapole prohlásil, že pravděpodobně fotbalový stadion místního SSC ponese Diegovo jméno.

Sám Pelé o Maradonovi řekl: „Kdo ho viděl hrát, musel ho milovat, kdo ho viděl žít, musel nad ním plakat.“ Bylo to velice trefné přirovnání. V různých anketách o nejlepšího fotbalistu totiž u odborné obce pravidelně vítězil Pelé, kdežto mezi fanoušky neměl konkurenci Maradona.

Ať je to jak chce, když se v Argentině řekne nejslavnější osobnost 20. století, každý bez rozdílu vám řekne jméno Diego Maradona a nezaváhá ani na okamžik.

© Naughty Harbor